Theodor Leon:

Rád bych se s vámi podělil o zážitky na adaptačním kurzu na Šumavě.

Seznamovací kurz začal v pondělí 11.9. 2017, když jsme se sešli na hlavním nádraží, počkali na vlak a jeli do Plzně. Cestou tam jsme se kochali krásou středočeského a plzeňského kraje, kterou zpříjemňuje pohodlná cesta v kupé. Poté, co jsme vystoupili z vlaku v Plzni, jsme byli překvapeni kvůli téměř horkému počasí a jasnou oblohou. Na plzeňském nádraží jsme počkali na další vlak a jeli na nádraží blízko ubytovny. Cestou tam jsme projížděli různými vesnicemi uprostřed lesa a kochali se krajinami Šumavy.

Konečná zastávka byla kousek od ubytovny, ale vedla do kopce, a proto nebylo možné jí projít pěšky. Cesta byla dlouhá přibližně 2 kilometry a všichni měli zavazadla s oblečením, proto se nedalo jít pěšky. Naštěstí naše paní učitelka Neckářová se domluvila s vedoucí apartmánu a nakonec si pro nás přijel vrchní autem. Nečekaná změna teploty v oblasti apartmánu kolem přibližně tří stupňů nás překvapila. Poté, co jsme si vybalili, začal náš výlet do lesa. Dalším dem jsme se rozhodli, že se projdeme trochu dále, tudíž jsme měli celý den časově zaplněný. Další dny nás čekala projížďka lanovkou, výlet do okolního města Železné Rudy a procházka u Černého jezera.

 

 

 

 

 

Adaptační kurz trval jen 5 dní, ale zato byl plný událostí. Užil jsem si ho právě kvůli krajině Šumavských lesů a hor.

Bára:

Na Hojsovu Stráž jsme jeli vlakem, ale v Plzni jsme museli přestupovat. Cesta tam a zpátky byli bez problémů. Bylo nás celkem sedm a bezva třeťačka Eliška (škoda, že nás nebylo víc).

První den jsme se procházeli po okolí a seznamovali se.

Další den jsme se svezli lanovkou až na Špičák a po Špičáku jsme sešli strmý kopec k Černému jezeru, zpátky jsme se už vraceli na autobusovou zastávku.

Třetí den jsme navštívili Železnou Rudu a muzeum starých aut (samozřejmě, že jsme také navštívili kavárnu, protože jsme byli promrzlí až na kost).

V předposledním dni jsme šli do lesa a postavili jsme malý přístřešek pro „trpaslíky“, došli na malou skálu, kde byla lavička a krásný výhled na krajinu.

Jídlo vařili výborné a když byl čas, tak jsme odpoledne hráli stolní hry a také si s námi zahrál pán, co nás po celou dobu obsluhoval (večer tam ale byla hrozná zima).

I když tam byla již zmíněná zima, tak bych tam jela určitě znova.

A co jsme dělali ve škole, když jsme nejeli na Šumavu?

Kristina:

První den adaptačního kurzu jsme šli do lesa, poté na exkurzi. Velmi se mi to líbilo, protože jsme hráli různé hry a poznávali se.

Nejvíce se mi líbil zámek a příroda, která nás obklopovala.

Především děkuji paní učitelce, která kurz organizovala a věnovala nám tak svůj čas.