Sara Sinigurová, 1O

Začíná to nenápadně. Najednou si všimnete, že se spolužák v první lavici snaží opálit přes okno. Další den se třídní marně snaží přesvědčit všechny, že červen je „plnohodnotný měsíc výuky“. A třetí den? Do školy dorazí první odvážlivec v kraťasech, i když je venku sotva deset stupňů.

Ano, léto je za rohem. A škola to pozná jako první.

Jedním z prvních jasných signálů je, že motivace začíná mizet. Učitelé už ztrácejí chuť psát poznámky a studenti se ptají sami sebe, jestli má vůbec ještě cenu se učit. Vzduchem čím dál častěji létá otázka: „Jaký průměr ti vychází?“ A když ji během dne slyšíte víc než třikrát, je jasné, že to začíná být vážné.

Pak se začne měnit školní móda. Mikiny a džíny mizí a na jejich místo nastupují tílka, kraťasy, sluneční brýle – někdy i ve třídě. Občas se najde někdo, kdo dorazí v žabkách a pak v tělocviku zoufale vysvětluje, že „zapomněl boty“. A když už jsme u tělocviku – ten se začíná vytrácet z rozvrhu stejně rychle jako listí na podzim. I mezi učiteli se objevují první letní šaty a celková atmosféra v chodbách získává tak trochu dovolenkový nádech.

Zkoušení? To je taková poslední zkouška přežití. Celá třída hraje hru „hlavně se nedívat učiteli do očí“, ale stejně se vždycky někdo chytí. A není se čemu divit – při tom vedru už to nikoho moc nebaví.

A úplně poslední, naprosto jasný důkaz, že se blíží konec školního roku? Když učitelé začnou přehazovat hodiny, aby „se všechno stihlo“. Najednou se tabule zaplní termíny testů, oprav a posledních možností, jak něco zachránit. Někdo ještě bojuje s čtyřkami, jiný už má odevzdáno a mentálně je někde u vody.

Ať už patříte do jakékoliv skupiny, jedno máme společné: léto je za dveřmi. Mozek už si balí kufry – na chalupu, k rybníku, nebo na fesťák.

Teď to už jen nějak přežít… a pak hurá ven. V žabkách. Klidně i v dešti.