Přeji krásný den těm, kteří čtou tento článek. Rád bych se podělil o své zážitky z adaptačního kurzu, který probíhal na začátku září.

Skvělý seznamovací kurz nám začíná již v pondělí ráno, kdy vstupuje do naší třídy pan Kopecký s vážným obličejem a slovy: „Jdeme za tento kopec, abyste zjistili, co se za ním ukrývá.“ Nikoho z nás to samozřejmě nezajímalo, a proto jsme byli otrávení a začínali být i trochu naštvaní, protože cesta, kterou nás vedl, nebyla jednou z  nejlepších.

Po dvou hodinách chůze s velkým počtem nachozených kilometrů jsme objevili  název stanice metra.Všem se po přečtení toho slova rozzářili oči a všichni jen tiše čekali na samotný konec. Ano, naše sny by se naplnily, nebýt našeho pana učitele a jeho myšlenky jít dál. Někdy okolo poledne naše chůze končí.

Druhý den, abychom nezapomněli, jaké je to chodit, nás paní učitelka Grauová vyzývá ke srazu, který byl na Chodově. Zdá se to jako skvělý den, ovšem po seznámení s dnešním programem jsem se obával nejhoršího, ale teď zpětně vidím, že to byl zbytečný strach, který ve mně přebýval. Jinými slovy byly to skvělé oba dva dny.

Nastává druhá polovina týdne a to čtvrtek. Začíná první hodina a do třídy přichází paní učitelka Černochová. Zaraženě sedíme a čekáme, co se bude dít tentokrát. Ani s paní Černochovou den nebyl zvláště nějak nudný. Nejprve nám byl promítán film a poté přicházely různé aktivity. Den utekl jako voda a nastává slavný pátek.

Naděje, že opět budeme v teploučku ve škole zmizela jak pára nad hrncem. Ve dveřích stojí již známý pan Kopecký s rozkazem opustit budovu a chodit po lese. Na konci výletu tento týden pro nás celkově končí a my se loučíme mezi sebou i s panem učitelem.

Můj pohled na věc je, že tento adaptační kurz byl pro mě určitě vzdělávací, poznávací a lehce komedický. Jsem rád za všechny výpravy a na závěr sděluji, že jakékoliv údaje či názory jsou zde podloženy pro pobavení nikoliv způsobem urážky, nebo výsměchu.

Děkuji moc všem, kteří se podíleli na této skvělé zábavě a aktivitě.

David Štěpánek, 1AMA