Přesně před půl rokem mi kamarádka doporučila knihu, o které jsem už předtím slýchávala, s názvem Pouštní květ.
Ještě tentýž den jsem si ji šla vypůjčit do Městské knihovny. To, co jsem v knize nalezla bylo šokující a to, co jsem v ní zjistila o praktikách, způsobu života jsem dospěla k názoru, jak je skvělé, že v naší zemi můžeme mít svobodnou mysl a hlavně svůj vlastní plán vůči budoucnosti svého života. Výpověď ženy se odehrává v Somálsku, kde to vlastně v jejím životě začalo.V raném dětství prodělala ženskou obřízku, což s sebou neslo množství zdravotních problémů a troufla bych si říct, že i mnoho problémů měla pak i v osobním životě. Somálsko je chudá země nechvalně známá hladomory, chudobou, vysokou kriminalitou či občanskou válkou. V roce 1965 se narodila později slavná Waris Dirie. Žena, která navzdory chudému původu a nepříznivým životním podmínkám, inspiruje, motivuje a dodává sílu mnoha lidem a především ženám.

Waris se narodila už ve zmiňovaném Somálsku, kde vyrůstala se svými jedenácti sourozenci v bídných podmínkách a poměrech. Už zmiňovaná ženská obřízka, kterou prodělala, jí doprovázela životem a bránila jí vést intimní a partnerský vztah, když posléze zjistila od své spolubydlící, že její ženské partie vypadají úplně odlišně než u ostatních žen. Když Waris dovršila třináctého roku, otec jí domluvil sňatek s mužem, který byl o dost starší. Podle všeho mu bylo něco okolo 60ti let a už jen ta představa, že já si budu muset vzít v sedmnácti letech tak starého muže, je pro mne nepředstavitelná a vskutku odpuzující. Co potom pro třináctiletou a ještě nevyspělou malou Waris? A co je směšné ze všeho nejvíce, že ta malá dívka byla vlastně „prodaná“ za několik velbloudů. Velmi krásná ukázka rodinné lásky. Po tom, co se Waris toto dozvěděla, rozhodla se pro životní krok, co jí vlastně změnil život, a to byl útěk. Kdyby se o tom její otec dozvěděl, měla by velké problémy, a tak se snažila tvářit, že se nic neděje. Jediný, kdo něco poznal, byla její matka. Ale jak se říká, držela s ní basu a nic neprozradila. Jednoho dne Waris brzy ráno matka vzbudila a ona se vydala na cestu. Nevěděla ani kterým směrem se má vydat. Rozhodla se dostat do hlavního města Somálska (Mogadišu) a tam požádat o pomoc matčinu sestru. Snad jen díky velké náhodě opravdu tetu našla a s její pomocí doputovala ze Somálska do Londýna. Waris neuměla anglicky ani slovo a poprvé viděla moderní město. Ve městě pracovala jako služka několik let u zámožné rodiny somálského velvyslance. Vrátit se s nimi po letech do Somálska ale nechtěla, tak zůstala v Londýně úplně sama bez domova. Waris si našla práci jako uklízečka v McDonaldu . V té době se učila anglicky a měla několik kamarádek. Jednou si jí v práci náhodou všimnul fotograf Terence Donovan s nabídkou. Nejdříve ho odmítla, protože mužům příliš nedůvěřovala, ale nakonec svolila k jednomu focení. A tak začala její kariéra v oblasti modelingu.

Waris zjistila, že aby mohla naplno rozjet kariéru modelky, bude muset vycestovat, ale problém byl v tom, že neměla platný pas. A vlastně jediné východisko jí nezbývalo než se vdát. Provdala se za jednoho alkoholika, který se dobrovolně nabídnul za menší almužnu za co jiného, než za peníze na alkohol, a tak měla na chvíli klid a mohla odjet na pár přehlídek v Paříži a Miláně. Když ale žádala o vízum do USA, podvodný sňatek byl odhalen a Waris měla být do 30 dnů deportovaná zpátky do Somálska, což pro ní bylo něco nepředstavitelného. V žádném případě se nechtěla vrátit do své rodné vesnice. Ale v tomhle malém časovém úseku její první manžel zemřel a Waris se provdala za bratra své kamarádky. Nový manžel se do ní velmi zamiloval, ale soužití s ním nebylo vůbec nic lehkého. Citové i finanční vydírání prožívala téměř denně. Jeden rok s ním tohle všechno musela přežít, poté konečně dostala pas. Roku 1991 tedy mohla vycestovat do USA a její kariéra se začala naplno rozjíždět. Postupně přicházely nabídky od Benettonu, Levise či Teflonu. Waris se také objevila na titulních stránkách Elle, Glamour nebo Vogue.

Roku 1995 dostala Waris nabídku od BBC natočit dokument o svém životě. Prostřednictvím natáčení se tak setkala po patnácti letech se svojí rodinou. Vrátila se do USA, kde se krátce na to seznámila se svým budoucím manželem. Roku 1997 se jí narodil syn, kterého pojmenovala Alekí, somálsky lev.
Brzy po porodu poskytla rozhovor časopisu Marie Claire. V rozhovoru poprvé promluvila o tématu ženská obřízka. Tu sama v dětství podstoupila a přiznala, že kvůli tomu trpěla spoustou zdravotních problémů a není se čemu divit, když místo ženských partií neměla nic – jen dírku o velikosti sirky. Stala se z ní aktivistka v boji pro lidská práva a hlavně za práva afrických žen.

Můj dojem je takový, že ženská obřízka je zastaralý kulturní zvyk, který by se dávno už neměl praktikovat. Rozhodně ne u malých holčiček, protože jsou pro budoucí život zmrzačené. Proto kniha stojí za přečtení z mnoha důvodů, a to například že i jiní lidé mají špatné životní podmínky a my můžeme být rádi za to, jakou máme kulturu a jaká máme práva.

Daniela M., 1AMA